To je to, o čem moje babička mluví nebo o tom moc nemluví, protože pak začne být emotivní a ví, že její syn to nechce slyšet (který se narodil po válce a vystudoval politicky docela levou školu, cítí se sám a není uznávaný. Ale každý druhý den o té válce začne mluvit a vždycky se ptá „proč?“. Proč museli zabít všechny ty mladé muže, všechny už tak hrozivé, vzdychavější nebo ještě více v desátém státě… genocida vyrostla v těsné blízkosti řeky Rýn, od svých 2 let vyrůstala jako sirotek - a také dnes přehlíží špatné historky o jeptiškách v klášteře, jako je obhajuje „my děti jsme to měli v klášteře jeptišek opravdu dobré“.
Další příběh, který mě napadá, je, jaké měl její manžel štěstí, že místo do Drážďan uprchl do Kolína (měl ve své armádě 2 přátele, jeden mu nabídl, že půjde s ním do Drážďan, nebo druhý řekl pojď se mnou do Kolína). Nyní víme o Churchillovi a jeho super zlých rozkazech bombardovat německé uprchlické cesty z Breslau do Drážďan. Jeho kolegové z britské armády mu řekli: „Ale proč bychom měli bombardovat tuto oblast? Neexistuje žádné taktické využití, žádné pohonné jednotky nebo jakékoli strategie, které by dávaly smysl. Churchill je pak citován, který řekl: Vaše strategické rady mě nezajímají – chci zabít jen co nejvíce německých civilistů – a na únikové stezce ze Slezska jsou statisíce, putující směrem na západ – proto.
Brutální – nedovedu si představit, že by lidská bytost takto uvažovala.
